V srpnu jsme uspořádali s podporou zástupce Mitsubishi ve Schweinfurtu Rogera Wendlinga a 4 Elements Outdoor Shopu z Bad Kissingen Velkou Off-Road túru přes Alpy.
Die große Alpenfahrt startete am 15. August in Schweinfurt. Die eigentliche Bergpassage begann in Österreich und führte über Reschenpass, durch Unterengadin, Graubünden und Wallis ins Aostatal.
Z Aosta-Údolí jsme se chtěli vyšplhat po jižním svahu Matterhornu tak vysoko, jak to jen bude možné. Déšť a nízké mraky nám to překazily. Nemělo to cenu, stejně bychom nic neviděli.
Místo k Matterhornu jsme to otočili na západ, kde bylo lepší počasí. Na průsmyku Malý St. Bernhard pražilo slunce, ale pohled k Velkému St. Bernhard nesliboval nic dobrého: mraky si nás nadběhly. Jak to na Velkém St. Bernhardu vypadá nevím, nahoře nebyly vidět ani patníky na levé straně silnice. Tím se počasí naštěstí vycukalo, po zbytek cesty bylo, až na jednu přeháňku, pohádkově.
Odsud jsme sledovali italsko-francouzskou hranici až na Côte d'Azur. Pokud to bylo možné, používali jsme kamenité, v 19. století založené vojenské silnice, které spojují po obou stranách hranice nespočetné polozbořené pevnosti. Po cestě nás očekávala nejvyšší a nejkrásnější místa Alp, jako královna alpských pevností Fort de la Turra, Sommeiller s 3031 m nadmořské výšky, pověstná hřebenová cesta Assietta se stále se měnícími výhledy, nebo fantastické kamenité cestičky mezi řekami Varaita, Maira a Stura, kde na nás pohvizdovali svišti.
U Ventimiglia na břehu Středozemního moře jsme obrátili na sever po divoké ligurské hřebenové cestě k hraničnímu průsmyku Col de Tende, kde naše alpská expedice bohužel končila. Po 12 nepopsatelně nádherných dnech v horách jsme plni dojmů zamířili k domovu.
Nikdo z nás nezapomene romantické večery u táborového ohně vysoko v horách, nebo probuzení do vycházejícího slunce pod dohledem majestátní hory Monte Viso na břehu ledového horského potoku. Řidiči budou ještě dlouho vyprávět o zdolání strmých svahů a o průjezdech dlouhých, úzkých tunelů. Naši "greenhorni" jsou právem hrdí, že se neztratí v neznámém terénu, protože se nyní umí orientovat podle mapy, kompasu nebo polárky, a dokonce podle GPS (což je někdy obtížnější, než to na první pohled vypadá).
Byla to jiná, krásná rekreace, zpátky k přírodě v pravé trampské tradici (vím, o čem mluvím, jezdil jsem na Ztracenku v době její plné slávy). Proto se už všichni těšíme na příští léto, pojedeme zase do hor!
Dojmy z alpské expedice najdete v naší obrazové galerii.
Deutsch
Čeština